Carpe Diem

Za horkých letních dnů chodívala Elisabeth do zahrad za městem, aby se ve stínu stromů schovala před žhavými poledními paprsky.

Byla krásná jako rozkvetlá louka, která staví na odiv paletu barev a květů. Již v útlém věku se naučila věštit a měla zvláštní nadání na hádání z ruky – její předpověď se vždy beze zbytku vyplnila. Bendigo byl mladý muž, protloukal se světem jen s kytarou a zabloudil do zahrad. Usedl pod strom, odpočíval a líně hladil struny. Teskná melodie přivábila Elisabeth. Chvíli poslouchala, pak se beze slova sklonila a vzala Bendigovu dlaň do svých. Překvapený Bendigo přestal hrát, zvědavě vzhlédl a spatřil půvabnou dívku: pramen neposedných vlasů jí padal do čela a ve tváři měla soustředěný výraz. Útlými prsty se dotýkala jeho kůže, zkoumala každý záhyb, každou čárku v dlani. Pak tiše, ale s naprostou jistotou promluvila. Čeká ho šťastná budoucnost. Už brzy pozná půvabnou dívku a zahoří k ní upřímnou láskou. Bendiga její věštba natolik potěšila, že popadl kytaru a rozezněl sladké dřevo v radostné melodii. Carpe diem!, zvolal. Elisabeth se rozesmála a dala se do tance. Paprsky slunce probleskovaly korunami stromů, vzduch voněl barvami léta a ladné křivky krásné věštkyně Bendiga omámily – co když je to ona, Elisabeth, kdo bude jeho láskou…?

Tančete s nimi v rytmu nespoutané vášně a nezapomeňte žít!