Carpe Diem

… Byla krásná jako rozkvetlá louka, která staví na odiv paletu barev a květů. Již v útlém věku se naučila věštit a měla zvláštní nadání na hádání z ruky – její předpověď se vždy beze zbytku vyplnila. Bendigo byl mladý muž, protloukal se světem jen s kytarou a zabloudil do zahrad. Usedl pod strom, odpočíval a líně hladil struny. Teskná melodie přivábila Elisabeth. Chvíli poslouchala, pak se beze slova sklonila a vzala Bendigovu dlaň do svých. Překvapený Bendigo přestal hrát, zvědavě vzhlédl a spatřil půvabnou dívku: pramen neposedných vlasů jí padal do čela a ve tváři měla soustředěný výraz. Útlými prsty se dotýkala jeho kůže, zkoumala každý záhyb, každou čárku v dlani. Pak tiše, ale s naprostou jistotou promluvila. Čeká ho šťastná budoucnost. Už brzy pozná půvabnou dívku a zahoří k ní upřímnou láskou. Bendiga její věštba natolik potěšila, že popadl kytaru a rozezněl sladké dřevo v radostné melodii. Carpe diem!, zvolal. Elisabeth se rozesmála a dala se do tance. Paprsky slunce probleskovaly korunami stromů, vzduch voněl barvami léta a ladné křivky krásné věštkyně Bendiga omámily – co když je to ona, Elisabeth, kdo bude jeho láskou…?

Tančete s nimi v rytmu nespoutané vášně a nezapomeňte žít!